Burnout among healthcare workers in hospice care

Abstract

Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit míru syndromu vyhoření u zdravotnických pracovníků pečujících o pacienty v hospicích, zdroje pracovního stresu a způsoby vyrovnávání se se stresem. Dále pak zjistit souvislost mezi syndromem vyhoření a demografickými charakteristikami pracovníků, typu hospicové péče a délkou praxe v hospicové péči. Design: Průřezová, observační studie. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 241 zdravotnických pracovníků pracujících ve dvaceti hospicích s minimální délkou praxe v hospici 6 měsíců. Pro hodnocení syndromu vyhoření byl použit standardizovaný dotazník BM (The Burnout Measure) a dotazník vlastní konstrukce ke zjištění demografických údajů, zdrojů pracovního stresu a způsobů vyrovnávání se stresem. Výsledky: Výzkumem bylo zjištěno, že míra vyhoření zdravotnických pracovníků v hospicích je nízká a nezávisí na demografických faktorech, délce praxe, ani typu hospicové péče. Syndrom vyhoření byl zjištěn u 6 % pracovníků, alarmující hodnoty u 28 %. Jako největší zdroj stresu pracovníci označili administrativu a konfrontaci s utrpením. Se stresem se nejčastěji vyrovnávali časem stráveným s rodinou a jako nejlepší prevenci syndromu vyhoření si přáli setkávání s kolegy mimo pracovní dobu. Závěr: Syndrom vyhoření by měl být u pracovníků v hospicové péči monitorován z důvodu identifikace zaměstnanců vyžadující větší podporu a péči.